Red Brick

Ahojky. Chci upozornit vsechny navstevniky meho blogu, ze uz mi nemusi posilat svou adresu, pokud maji zajem o fotecky. Protoze mam velice schopne pomocniky ze strany rodinne, muzete si je ted prohlidnout primo na tomhle blogu. Na leve strane od tohoto textu je album, kde je vsechny najdete. No a ted co se tak v posledni dobe udalo. Topic number one je moje prehazovani predmetu. Jak jsem se minule zminil, rozhodl jsem se ze si prehodim francouzstinu na spanelstinu. Jenze ono se to lehko rekne a tezko relalizuje. Jelikoz jsou hodiny spanelstiny ve stejny cas jako hodiny me anglictiny, byl jsem nucen jit do jine tridy anglictiny. Tak jsem dostal papirek, ktery museli podepsat vsichni ucitele co s tim meli neco spolecneho, plus podpis meho tutora. To delalo dohromady per podpisu. Vim, nezni to tak strasne, ale shanet profesory na tehle skole je docela umeni. Tak jsem poletoval jako nejakej druhak po celem campusu ( druhaci tady totiz vsude behaji, jako by meli v zadku vrtulky, protoze jsou strasne zamestnani). Ucitel spanelstiny me hledel jako na martana, a vubec nechapal proc chci do jeho tridy. Pozdeji jsem to pochopil. Vsichni studenti z tehle tridy utikaji, protoze je to poradna makacka. Takze polovina lidi tenhle predmet nechala plavat, jenom ja jsem tam prisel jako novacek. Nejvetsi sranda je, ze ucitel mluvi celou dobu spanelsky ( uz od prvni hodiny), takze je to spis takova hodina pantomimy. Ucitel opakuje dve slova porad dokola, vsichni na neho ziraji a snazi se uhodnout co to asi muze zmanenat. Ja mam velkou vyhodu ze znam alespon zaklady francouzstiny, ktera je spanelstine hodne podobna, takze rozumim vic nez nekteri co jsou tam od zacatku. Navic vyslovnost je hodne podobna cestine, a tak nemam problem se ctenim jako chudaci anglicani, kteri se s tim chudaci hodne trapi. Ale i pres tyhle vyhody mam co delat abych dohnal ty dva tydny co jsem tam nebyl. Udeli toho opravdu dost, takze tech par chvil volna co mam travim ted nad spanelstinou. Kdyz to ale vsechno sectu a podtrhnu, mam z toho mnohem lepsi pocit nez kdyz jsem chodil do francouzstiny. Ve spanelstine totiz nerozumi nikdo, a navic mam po hodine spanelstiny takovej ten dobrej pocit ze jsem se neco noveho naucil. Po techto zmenach jsem mluvil s jednou druhackou, a ta mi vrele doporucila zmenu dalsich asi tri predmetu!!! Takze mi z toho vzniklo jednou ponauceni, nedavat moc na rady druhaku. Co druhak to jiny nazor takze to bych predmety menil donekonecna. 

Ve stredu jsem byl poprve na secondary school v Llantwit. Pomaham uciteli herectvi, kterej ma skvelou tridu plnou vybornych decek asi stejne starych jako ja. Jsou dokonce tak dobri ze si nejsem jistej k cemu jim tam budu ja, ale snad se neco najde. A ikdyby se nic nenaslo, rozhodne je to super potkavat se s takovejma deckama.

Taky jsem si vsiml, ze se moc nezminuju o takovem tom beznem zivote na AC. A protoze je to docela zajimave tema, rozhodl jsem se ze popisu bezny skolni den. Skola zacina jako u nas v osum hodin. Takze pokud chci stihnout snidani, musim vstavat tak o ctvrt na osum. Zacne zvonit muj mobil, musim ho rychle najit a vypnout abych neprobudil ostatni. Ty totiz bezne vstavaji tak za pet osum, nevim jak to stihaji ale zrejmne je to mozny. Ju- Chenuv  mobil zvoni tak ctyrikrat uz od sesti triceti, aby ho dokazal opravdu probudit v tech za pet osum. Takze ja uz jsem pred tim svym budikem na ctyrikrat probuzenej od Ju-Chenova budiku. Problem je, ze tenhle spolubydlici chrape jako zabitej, takze mobil hraje asi dve minuty nez ho konecne Ju-Chen vypne. Ja se vyplizim do koupelny, kde raci ani moc neoteviram oci, protoze se bojim ze objevim neco nechutneho. Jednou jsou uprostred sprch vysypany nudle, podruhe je poblity umyvadlo, atd. atd.. Potom se v pokoji oblecu a padim do hradu na snidani. Na snidani jsou vetsinou toasty,obcas je neco zajimavejsiho ale celkove zadna slava. Co se tyka piti, to uz je lepsi, siroky vyber kav, horke cokolady a juice. Dvakrat tydne mam na devatou, tak si radeji prispim a nejdu na snidani, ktera je jen do osmi. Premety vetsinou trvaji 60 min. , ale nepripada mi to tak dlouhe, protoze je to vetsinou docela zajimave. Kazdy den je pet hodin, z toho mam kazdy den jednu nebo dve hodiny volno. Horsi je ze v pondeli a patek mam odpoledni hodiny od peti do sesti. To uz clovek neni tak cerstvej a trosku tam usina. Obed vetsinou az kolem jedne, pokud mam servis, nejdu na obed a bezim rovnou na parkoviste, kde nas nalozi do mikrobusu a rozvazi do skol. V mikrobusu dostavame zabalene obedy, ktere jsou nic moc ( vetsinou chleba se syrem, chipsy, fruko, ovoce, a susenky-- no proste zdrava strava). Po servisu je budto odpoledni hodina nebo volno, nebo nejaka prednaska o nejakem statu, nebo pohovory s peer listeners... takze vetsinou volno nee. Po veceri aktivity nebo volno. Nekdy je volno doopravdy, pokud se nedeje neco specialniho, coz se tady deje porad. Jednoduse receno ,kdyby mel clovek chodit vsude kde ma, mel by volno tak pul hodiny denne. Ve 22:15 je check-in time, to znamena ze se musime vsichni ukazat ve spolecenske mistnosti a pak muzeme jit spat. Spanek je tady hodne zajimave tema. Par lidi spi v noci, par lidi spi ve dne, a nekteri proste nespi. V tomhle je Ju-Chen taky mistr, ten spi snad porad. Prijdu do pokoje v deset dopoledne, protoze mam volnou hodinu a on spi. Prijdu po skole a on spi. Prijdu po servisu a pro zmenu spi. Jedine kdyz jdu ja spat, tak je vzhuru a jeci do telefonu neco cinsky. Spunty do usi jsou tady jedine reseni. Tak to je program jedoho normalniho dne, celkove to zni jako tragedie, ale nastesti mi to pripada spis k smichu. Priste se budu venovat tomu, jak se tady lidi vlasne chovaji. To bude teprve zajimave! Zatim se loucim.