Red Brick

Po proziti techto dvanacti nadhernych odpocinkovych dni, behem kterych jsem uplne zapomnel na to, ze nejaka skola existuje, jsem pochopil k cemu cely  project week je. Ma slouzit k odreagovani od vsech povinosti, ktere nas tady obklopuji. Je to takovych par dni, kdy se clovek o nic nestara, nic neresi, nad nicim nepremysli a jen tak si uziva to, co mu den prinese. V mem pripade project week tuhle ulohu splnil na sto procent, protoze jsem prozil jak nekolik dobrodurznejsich chvil, tak i chvile, kdy jsem si jen tak dospaval ty hodiny spanku, o ktere me pred tim skola pripravila.

 Prvni ctyri dny jsem stravil na temer prazdne skole, protoze ostatni studenti se uz vetsinou rozjeli do ruznych koutu sveta. Uzival jsem si svuj prazdny pokoj, ktery byl vyjmecne na tri noci jenom pro me. Dokonce jsem se i celkem uspesne pokusil uklidit vsechen ten neporadek, co se za poslecdniho pul roku nashromazdil v tom nasem doupeti. Po pravu nazyvam nas pokoj doupetem, neda se to sice popsat, ale verte mi, ze kdyby jste meli moznost se na tenhle pokoj podivat, urcite by jste se mnou souhlasili. Tak tedy se mi povedlo premenit tohle doupe na ctyri dny v neco, co se alespon vzdalene podoba lidskemu obydli. Ted uz to samozrejme neplati, protoze spolubydlici z Ciny uz je nazpet a neuveritelne rychle se mu povedlo uvest pokoj do puvodniho stavu. Kdyz jsem se vratil z Irska, na koberci jsem nasel nekolik hranolek, ktere byly peclive zaslapany do koberce. Takze skore utkani o cisty pokoj: Cesko versus Cina 1:1. Myslim, ze asi driv kapituluju ja, ale zatim se jeste porad nevzdavam a beru to s humorem.

 Taky se mi naskytla prilezitost popovidat si cesky!!! Toho si tady moc cenim, protoze jsem po dobu sveho pobytu ve Walesu jeste ani jednou nahodne nepotkal zadne rodaky. Uz jsem se urcite zminoval o tom, ze moji house parents velice casto a radi medituji. Tentokrat poradali jakesi setkani nekolika lidi z ruznych zemi, kteri take medituji. A tak se stalo, ze k nim prijeli i dve cesky. Jedna holka z Brna, ktera pracuje nekde ve vychodni Anglii v hotelu, a jedna holka z Ostravy, ta dela ve Walesu v domove pro postizene. Bylo to moc super, zase si popovidat v cestine a videt nejake rodaky. Prespaly na skole jednu noc, tak jsem je dalsi den provedl po hrade a okoli. Moc se jim tady libilo a porad rikaly, ze jsem tady jak Harry Potter v Bradavicich. Tak to asi musi prijit kazdemu, kdo je tady poprve. Jak si tak vzpominam, tak mi to tady taky ze zacatku pripadalo strasne zvlastni a mysticke, ale po nekolika dnech si clovek zvykne i na sedm set let stare kamenne zdi a krby. Kdyz sedite uprostred hradu z trinacteho stoleti a nejmin po ste hltate snidani, jako kazde rano, nepripadne vam na tom nic neobvykleho, proste se citite jako doma v kuchyni (az na to ze ten prostor je o neco vetsi). Ceska navsteva mi urcite udelala velkou radost a docela mi bylo lito, kdyz zase odjizdely a ja musel zase mluvit jenom anglicky. Ctyri dny takrka nic nedelani pred odjezdem do Irska jsem si jednoznacne uzil a musim rict, ze to bylo tak akorat. Kdybych tady totiz zustal o neco delsi dobu, uz by mi to pripadlo docela divne, a nevim jestli by me z toho trosku nehrabalo. Ona je to velka zmena, kdyz jste zvykli zit na miste, kde porad nekdo rajzuje sem a tam, dvere triskaji do jedne do noci, lidi rvou tak, ze nemuzete spat… a pak najednou vsichni odjedou a tohle misto se uplne zmeni. Ze zacatku mi to pripadalo docela prijemne a moc jsem si ten klid uzival, ale po nekolika dnech jsem byl rad, ze odjizdim nekam pryc. Je to zvlastni, ale proste mi chybelo i to, co me normalne strasne otravuje. Ono to prislovi, ze zvyk je zelezna kosile neco do sebe prece jenom ma. ( pro ty, co znaji knizku Saturnin: prave jsem tuhle knihu dneska docetl a tak se mi zda ze teta Katerina na me ma velky vliv)

No uz bych se mel taky konecne zminit o tom Severnim Irsku, nebo tady nad tim stravim cele odpoledne. Ono se mi s  odpocatou hlavou nejak lepe pise, to je zretelny vliv  prazdnin!!! Tak tedy, musim upresnit, ze vsechno, co tady zminim o Severnim Irsku, se spise tyka hlavne Belfastu, tam jsme totiz byli vetsinu casu. Moje predstava o tomhle meste byla podstatne odlisna od reality. Mel jsem tohle mesto spojene s teroristickymi utoky, jako vysledek sporu mezi protestany a katoliky. O techto sporech jsem ani vlastne pred tim, nez jsem prisel na AC nevedel, protoze se v posledni dobe spory hodne utisily. Take jsem si predstavoval ne moc pekne mesto plne tovaren. Muj prvni dojem z Belfastu byl ale celkem opacny. Nase letadlo, ktere vyletalo z Cardiffu pristalo v Belfastu uz v osm hodin rano, takze cestovani bylo bleskove rychle. Letadlo sotva vystoupalo nad mraky, a za nekolik minut jsme uz zase klesali. Autobus z letiste nas zavezl primo na hlavni tridu v centru Belfastu. Ulice jsou pomerne pekne, zadni teroriste ani rozhadani katolici a protestanti na ulicich nebyli, a tak mi pripadal Belfast jako pekne mirumilovne mesto. Je to smesne, ale jakmile si clovek udela predstavu o meste, ve kterem se udalo nekolik teroristyckych utoku a ve kterem se katolici a protestani udajne vrazdi, ocekava, ze ulice budou plne ozbrojenych chlapku se samopaly a ze si lide na ulicich budou navzajem vyhrozovat nablyskanymi kudlami, atd. Samozrejmne, ze tyhle domenky byly jenom pouhym vyplodem me fantazie a byl jsem moc rad, ze se ma ocekavani nevyplnila. V tom pripade bych se asi otocil na podpadku a zase uhanel zpet na skolu. Ovsem moje prvni pozitivni pocity byly mirne otreseny tim, ze tento vylet neni zrovna nejlepe organizovan, a ze jsme vlastne skupina peti studentu, ktera nema vubec tuseni, kam jit, kde spat a co delat po dalsich pet dni. Protoze v Britanii, je vsechno pekelne drahe, nezbylo nam nic jineho, nez si najit nocleh v nejlevnejsim hostelu v Belfastu. A tak jsem mirne znejistil, kdyz mi doslo, ze budeme pristich pet noci spat v pokoji s dvaceti dalsimi lidmi, kteri mi pripadali, ze cekaji na nestrezeny okamzik, ve kterem budou schopni ukrast muj fotak nebo penezenku. Nase obavy byly jeste vetsi, kdyz jsme objevili napisy na stenach stylu: Nezustavejte tady, vsechno vam tady ukradnou!!! Takze pokazde, kdyz nekdo neco nemohl najit, uz jsme byli vsichni vystraseni, ze nas nekdo okradl. Nastesti vsechny poplachy byly jenom plane, a tak jsem odjizdel se vsim, co jsem si privezl (mozna mam navic i par sedivych vlasu).

 Mesto jsme v dalsich dnech prozkoumali velice podrobne, dokonce jsme se potkali i s jednim z nejdulezitejsich politiku Severniho Irska. V dobe naseho pobytu se totiz konaly v Severnim Irsku jakesi volby a my jsme se omylem pripletli do hloucku reporteru, kteri stali pred radnici. V tom vysel z radnice jakysi chlapek, vsichni reporteri se na neho vrhli a ja jsem se rozhodl si to vyfotit. Politik  ignoroval vsechny reportery a zrejmne ho zaujalo, co v tom hlousku delame my. Jak kolem nas prochazel, usmal se mi do zaberu a prohodil: HI FOLKS! Tak jsem pozdeji premyslel, ze jsme byli jedini, kterym neco rekl. V Belfastu jsme toho stihli plno. Mimo jine jsme si i najali taxi s pruvodcem, ktery nas zavezl do konfliktich casti Belfastu. Z toho jsem pochopil, ze ackoliv teroriste v Belfastu uz tolik neradi jako pred nekolika lety, porad se katolici a protestanti v tomhle meste moc nemusi. Katolicka a protestantska cast mesta je oddelana stenou a branou, ktera se na noc zavira. Kazdy druhy dum v tehle casti ma na stenach nejake kresby, ktere bud pripominaji obrazkem konflikty, ktere se na miste udaly, nebo hlasaji katolicka nebo protestantska hesla. Ovsem najdou se i lide, kteri se na vec divaji s nadhledem, vetsinou jsou to ty mladsi generace, a tak mi pripada ze s casem tenhle konflikt pomalu utisi.

Abychom porad netvrdli ve meste, vydali jsme se na jeden den na severni pobrezi. Navstivili jsme vulkanicke utvary, kterym se rika Giant’s Causeway (podivejte se na fotky). Severni Irsko je hodne kopcovite a priroda je plna takove “drsne krasy”. Kopce jsou prikre a hodne skalnate, jen obsas nekde roste nejaky strom. Kdyz prsi a fouka silny vitr a vy se v tom pocasi drapete na nejkou strmou horu, pochopite proc Irove holduji whiskey. Lezeni v takovemhle pocasi na horu jsem si vyzkousel, whiskey jsem bohuzel po ruce nemel, ale kdyby mi ji nekdo nabidl, urcite bych teto moznosti vyuzil a douskem se zahral. Z Irska jsem si odvezl plno super zazitku, prohodil jsem par slov s mistimi (idkyz je to kvuli jejich silenemu prizvuku tezke), coz mi pomohlo pochopit irskou kulturu, a tim jsem myslim ziskal to, co nam vsem mel tenhle project week prinest. Verim, ze ostatni, kteri se dostali do mnoha jinych zemi, si taky odnesli plno zkusenosti. Ted urcite chapu, k cemu techto par dni bylo, a uz se tesim na pristi rok, kdy snad budu mit moznost se podivat zase jinam.