Red Brick

Cas tady utika tak rychle, ze uz si ani neuvedomuju, kdy jsem naposledy neco napsal na blog. Rozhodne uz to musi byt pekna radka dni, tak se to pokusim napravit a ve strucnosti popsat, co se tady v posledni dobe delo. Pripada mi, ze se tu vsechno udalo tak rychle, ze jsem to obcas ani nestihal vnimat. Nepripada mi, ze bych byl nejak extra zaneprazdnenej, ale presto nic nestiham. Jakoby tady nekdo prehodil rychlost casu na maximum!!! Urputile ted verim, ze cas  není konstantni velicina, a zatim co se tady vykecavam o rychlosti casu, on mi zase utika mezi prstama. Pak se zase budu strasne divit, jak dlouho mi trva neco napsat!!!

Asi pred tydnem jsme meli na skole festival umeni, ktery je poradany mistnim arts centrem. Tri dny jsem se kulturne vyzival, chodil na ruzne koncerty, workshopy, prednasky atd. Nejvic se mi libily workshopy, ktere se tykaly herectvi. Sjizdeli se nam tady pomerne znami herci z Lodnyna a jinych casti Britanie. Nekteri z umelcu byli dokonce byvali studneti Atlantic College. Abychom si mohli festival dostatecne uzit, meli jsme jeden den volna navic. Nekteri se snazili byt u vseho, a nekteri se ani neobtezovali vylezt z postele…samozrejme do teto katogorie se radil i muj spolubydlici z Ciny, ktery momentalne trha rekord v poctu zameskanych hodin. Obcas ho k nam na pokoj prijde navstivit i nejaky z ucitelu, a snazi se ho vytahnout z postele. Je to marna snaha, on je totiz zavislej na sledovani cinskych show pres internet. Nic o tech show nevim, krome toho, ze jsou plne vlezlych zvukovych efektu. Ted si alespon vazim vic tech cinskych sladaku, ktere poslouchal pred tim, nez zacal sledovat ty online show. Taky si ted mnohem vic cenim mych normalnich spolubydlicich, kteri jsou uplne bezproblemovi.

Tento tyden byla atmosfera na skole plna emoci a stresu. Druhaci, kteri se hlasili do USA dostavali rozhodnuti z univerzit. Hodne jich bylo zklamanych a slo to na nich videt. Chodili tady chudaci jak tela bez dusi. I presto hodne lidi oslavovalo prijeti na spickove skoly typu Harvard. Pricinou stresu nam byla International Show, kterou skola porada pro verejnost a sponzory. Sam jsem se podilel na jedne male scence, kterou jsme sehrali s ostatnima studentama z tzv. Vychodni Evropy. Oblecen v narodnim kroji jsem  hrde nesl Ceskou vlajku na vlajkove prehlidce. Myslim, ze se nam docela podarilo pripravit kolem dvou hodin zajimave mezinarodni zabavy. Pri  vlajkove prehlidce jsem si teprve uvedomil, kolik zemi je tady zastoupeno. Bylo nas tolik, ze jsme se pomalu s tema vlajkama ani na podium nevesli.

Dva tydny za sebou jsem byl pozvan na nedelni obed. Poprve to byl obed u me link family. Bylo nas jako vzdy pozvano vic studentu. Tentokrat jsme se ani pomalu nevesli do toho jejich obrovskeho auta. Shirley (mamka link family) je rada v obraze a chce vedet o vsem, co se na skole deje. Tak se mi zda, ze toho o studentech vi vic nez ja, hlavne co se tyce ruznych drbu. Nedky mi pripada, ze na te nasi skole nestuduju ja, ale ona. Na druhy obed jsem byl pozvan od lidi z mistniho kostela, kam chodim kazdou nedeli. Je to takovej spravnej vesnickej kostelik s malou komunitou moc prijemnych lidi. Jednou za cas pozvou vsechny studenty na obed, kde se clovek naji tak postradaneho dobreho jidla.