Vitam vas zase zpet na Cervene Cihle! Je pravda, ze ta moje cihla uz je pomerne “zaprasena”, protoze od doby, co jsem sem neco naposledy napsal,uz uplynulo peknych par mesicu. No ale co se da delat, i kdyz cesti studenti si jeste porad uzivaji prazdnin, ja uz sedim tady ve Walesu, kde cele prazdniny prselo az z toho tady meli povodne, a ted co to pisu, tady prsi zase.Ale ma to i svoje vyhody, trava je tady zelena, jako kdyby ji obarvili potravinarskym barvivem, a rozhodne mi tady nehrozi, ze by dorazila nejaka nesnesitelna vedra. Proste jsem zpet na skole, a protoze uz to bude tyden, co jsem opustil zemi Ceskou, domov muj, rozhodl jsem se, ze uz musim tu moji cervenou cihlu oprasit nejakym kratkym clankem, ve kterem se vam pokusim vylicit, jak se mi tady vlastne vede.
Tentokrat jsem na skolu cestoval tak, abych si cestu opravdu uzil. To znamena, ze jsem neletel ale jel autobusem. To, ze jsem si cestu opravdu uzil, myslim vazne. Stesti mi totiz docela pralo, a tak jsem mel celou zadni petisedacku jen a jen pro sebe. Celou noc jsem prospal, a kdyz jsem se rano probudil, uz jsme byli v Callais a nalodovali jsme se na trajekt. Pri pristavani v Doveru jsem se pokochal pohledem na krasne bile Doverske utesy. Kdyz clovek leti, nic takoveho si neuzije. V Londyne uz jsme potom byli za chvilicku. Pravda, ze trocha stresu me cekala na Victoria Coach Station, kde jsem asi pul hodiny lital se vsemi zavazadly a hledal autobus do Cardiffu. Kdyz jsem ho konecne nasel, tak mi bylo sdeleno, ze listek se neda koupit u ridice, ze musim k pokladne. Tak jsem zase hledal pokladny, no a mezitim mi ten prvni autobus ujel a ja musel cekat na dalsi. Presto to ale bylo takove stesti v nestesti, protoze diky tomu, ze jsem musel cekat na dalsi autobus, jsem na nadrazi potkal dve holky od nas z koleje.Tak jsme jeli spolu tim dalsi autobusem a cesta mi tak utekla daleko rychleji.
Prvni tri dny jsme na skole meli konferenci viry a nabozenstvi. Na skolu se sjeli vselijaci zastupci ruznych nabozenstvi, kteri byli vetsinou z Londyna. Muj servis mel za ukol pomahat pri organizaci tehle konference, takze jsem nemel sanci stihnout vsechny prednasky a workshopy, ale ty, co jsem stihl, vetsinou staly za to. Sel jsem na prednasku o organizaci Peace Mala, kterou zalozila nejaka anglicka ucitelka. Cilem organizace je omezeni skolni sikany, ktera je zalozena na odlisnosti viry a nabozenstvi. Proste se snazi o to, aby se navzajem respektovali deti z ruznych nabozenskych skupin. Potom jsem sel na prednasku o nabozenstvi, ktere se v anglictine jmenuje Jainism. Jde o viru, ktera pochazi z Indie a je zajimava tim, ze lide, kteri tuhle viru praktuji usiluji o snizeni jakekoliv formy nasili na svete. Tihle lide se snazi omezit nasili, ktere by mohlo postihnout ostatni lidi, zvirata, rostliny a prirodu jako takovou. Takze Jainove jsou vetsinou vegetariani, velice “ekologicti” a mirumilovni lide. To ekologicti jsem uvedl v uvozovkach.Tihle Jainove jsou sice velice setrni k zivotnimu prostredi, ale kdyby byli vsichni na svete tohoto vyznani asi bychom tu pomreli hlady. Takovy Jain totiz nemuze byt treba farmar, protoze farmari pri sklizni “zabijeji” rostliny, podle Jainu totiz zabijite i kdyz plejete plevel. Takze Jainove vetsinou pracuji v kancelarich v oblasti bankovnictvi a pro velke nadnarodni spolecnosti, coz zrovna moc ekologicke zamestnani neni. Kazdopane ale byla jejich prednaska zajimava, a verim ze pokud se ridi tim, co doopravdy hlasaji, tak na svet nemuzou prinest nic zleho. Taky jsem sel na workshop Budhisticke meditace.Tu vedl docela zajimavej chlapek.Ten by se mohl zivit jako hypnotizer. Mel takovej hlas, ze kdyz jsem zavrel oci, tak jsem malem upadl do jakehosi bezvedomi. Mezi tim vsim se konaly vselijake muslimske modlidby, zidovske vecere, atd. Nejkrasnejsi ale na tom vsem bylo, ze se tady vsichni ti lidi, i kdyz kazdy mel svoji viru a nabozenstvi, dokazali navzajem otevrene a s respektem bavit. Vlastne mi behem te konference doslo, ze vsichni veri v tu stejnou vec a hodnoty, jediny rozdil je v tom, ze kazda vira pochazi z jine kultury a tudiz ma jine tradice. A tady je moc super, ze si kazdy tu svoji viru uchovava a tim i uchovava jedinecnost sve kultury. Tahle konference mi jednoznacne v mnohem otevrela oci, a verim ze nas tady takovych bylo plno, proto mela taky takovy uspech, a dodnes se o ni na vsech kolejich mluvi.
Toto pondeli uz nam zacala skola. Nebudu se namahat s popisovanim vseho, co se tyka mistniho akademickeho programu, protoze to by byla stejne nuda. Jenom chci rict, ze srpen je tady na skole docela specialni tim, ze sice nedostavame zadne domaci prace, ale kazde odpoledne mame servis, v patek dokonce mame cely den jenom servis, takze vetsinou mame o zabavu postarano od rana az do vecera. Ja ted prochazim takovym treningem, ktery by se mi mel hodit pozdeji az zase budu pomahat ve skolach. Co se tyka kolejniho zivota, srpen je taky v tomhle ohlednu specialni. Prvaci totiz prijizdi az v zari, takze je nas tady jen pulka nez normalne. Nekteri lidi z naseho rocniku uz se ale nevratili na skolu vubec. Proste si pres prazdniny uvedomili, ze uz na to nemaji a zustali doma. No, hold tahle skola neni pro kazdyho, ale pokud na to clovek ma, tak to stoji za to. Ja se zatim citim, ze na to mam, tak me drzte palce, at mi to vydri cele pristi pololeti, protoze ne nadarmo se o tomhle tretim pololeti rika, ze je nejtezsi ze vsech!!!
A tak doufam ted moc
ze prijde nekdy noc
kdy budu mit cas
a vam napisu zas.
